My newly discovered coloristic sensation called Wojciech Fangor.
I nearly fainted from the overwhelming feeling of happiness.
Recently I've been really hungry for some new art findings that could join my list of already stable favorites - Georgia O'Keeffe, Helen Frankenthaler, Mark Rothko, Cy Twombly and others.
Also, I've been finding out I'm drawn to color first and foremost. In art & in general... in fashion or simply in the daily life. So I'm very happy I have a new object of interest. (Kinda makes me wanna buy a sketchbook again.)
Italská skupina designerů 80. let Memphis mě zaujala především svou hravostí a barevností. Je mi blízké kombinování jasných (a lehkých) rozmanitých tónů, mám ráda tento druh harmonie.
Somehow, I do browse for /or just bump into/ new painters a lot lately (probably thanks to all that social media and art pages I started to follow haha). Here are two I found interesting in the most recent days - Tim Eitel and Serban Savu. Both of these artists make me feel two of contradictory feelings - can't decide if I find it calming or disturbing. But anyways, I feel interested in bunch of different ways.
Simon Porte Jacquemus je moje láska. Omílám to pořád dokola, protože je. Při psaní tohoto úvodu váham, protože se domnívám, že popisovat jeho tvorbu nejen že by k ničemu nebylo - přijde mi to až na škodu. S tím, kdo to cítí, bychom si mohli na tohle téma zatancovat, ale diskutovat bych to nechtěla. A pro toho kdo to necítí, platí jen to druhé.
Pro mě Jacquemus mezi ostatními návrháři jasně vyčnívá tím, jakým způsobem jsou jeho kolekce artistické, umělecké. Jako by k oděvu přistupoval jako k soše. Jeho přehlídky jsou až divadelní, připomínají mi známé performance. Celé jeho dílo je úzce spjaté s pocity, intuicí, uměním. Je nekonvenční. Je nekomerční.
Na mě všechno tohle silně působí.
Pohled na jeho tvorbu mi dává pocit, že můžu být sama sebou, můžu se smát hlasitě a mluvit emotivně, přemýšlet rychle a mít dětskou radost ze sekáčového svetru XXL (na mé XXS postavě), který tak miluju. Dává mi pocit, že já, Markéta, jsem vlastně děsně šťastná.
Pro mě jsou výrazné 4 jeho kolekce:
Les Parasols de Marseille
SS 2015
(ta skvrna je můj olíbený detail. Jak francouzské.)
L'enfant du soleil
2015
Tato kolekce je inspirována Sebastianem Bieniekem, který je dalším z mých velmi oblíbených umělců. Je to on, díky komu jsem Jacquema objevila a toto je první Jacquemova kolekce, s kterou jsem se setkala.
Na závěr velmi doporučuji oficiální web, obě jeho části jsou výborně udělané a v "Les Collections" naleznete spoustu nádherných fotografií, ne jen z přehlídek.
(detailnější nádhled prvního z obrazů tady, a na Artsyje spousta jeho obrazů k detailnějšímu prohlídnutí.)
Nemám s jeho obrazy osobní zkušenost (z toho důvodu tady ani nechci moc chytračit) a je to autor, u kterého mě to hodně mrzí! Doufám, že budu mít brzo možnost nějaké obrazy vidět naživo.
Ta práce s velkými plochami barev a tím, jak na člověka dokážou působit, mi přijde hrozně zajímavá. Moc ráda bach si sama jednou vyzkoušela tímhle směrem se jednou vydat, myslím, že to může být nesmírně obohacující. U jeho obrazů si také vždycky vzpomenu na svůj obraz s Májou.
Miluji tuto fotografii českého fotografa Jana Svobody. Není to tak dávno, co měl v Brně výstavu svých fotografií, bohužel jsem si neudělala čas na ni zajít a doteď toho lituji. Snad někdy příště.
Další má oblíbená současná malířka je velmi mladá a maluje hyperrealistické portréty, které jsou většinou obohacené o nějaký svižný, čistě malířský akcent, který její malby pozvedá do zvláštní, nové roviny. Hyperrealisty si málokdy zapamatuji, ikdyž se snažím. Většinou mi to totiž úplně moc neříká, přestože to vlastně říká všechno. No možná právě proto. Asi jsem v tomhle trochu snob neboco, ale pouze zručnost nebo řemeslo mi prostě většinou ke štěstí nestačí. Nemůžu si totiž pomoct od toho, že mě to nechává vklidu a to já nesnáším. No s King je to něco jiného. Miluju jak je to šíleně dramatický, když se po takovém dokonale realistickém portrétu najednou neurvale rozběhne obří tah štětce, který zároveň ale dokáže být s celkovým obrazem v souladu. To je jako vypustit ptáčka z klece, tak svobodný pocit.
