Když jsem před chvílí přemýšlela, o kom dnes napíšu, překvapilo mě, že tu ještě není zmínky o Francisi Baconovi!
Obrazy tohoto anglického malíře nové figurace, který působil převážně v Paříži a Londýně, si mě získaly hned napoprvé, a to dost silně. Seznámil mě s ním učitel a byla to láska spontánní a energická a přesně tak na mě taky působí jeho díla. Nemůžu sice říct, že bych pro podtext (/záměr/poslání...) jeho obrazů přímo dýchala nebo se s ním ztotožňovala, ale moc se mi líbí ta syrovost, upřímnost, že si na nic nehrají.
Postavy v jeho obrazech jsou deformované, kolem nich často tísnivě čistý prostor. Já vybrala tento obraz, protože pokud by měla být barva, co Bacona vystihuje, bude to dle mého tato fialová.
Jinak co jsem se dnes dočetla a udivilo mě, je, že několik ze svých, nyní slavných, obrazů (např. portrét papeže Innocenta X - podle Velasquéze) chtěl zničit, ale byly zachráněny.
